Titan je kov známý hlavně výborným poměrem pevnosti k hmotnosti a odolností proti korozi. Čistý titan má hustotu přibližně 4,5 g/cm³ – je tedy výrazně lehčí než ocel, ale pořád těžší než hliník. Ve výbavě se nejčastěji setkáte buď s technicky čistým titanem, nebo s jeho slitinami.
Royal Society of Chemistry uvádí hustotu čistého titanu 4,506 g/cm³. Pro srovnání je hliník kolem 2,7 g/cm³ a železo přibližně 7,9 g/cm³.
Titan tedy není lehčí než hliník. Výhoda se objeví tehdy, když díky vyšší pevnosti a odolnosti můžete konkrétní díl udělat tenčí nebo jinak konstrukčně úsporný.
Známá slitina Ti-6Al-4V, známá také jako Grade 5 obsahuje přibližně 6 % hliníku a 4 % vanadu. Typická hustota je kolem 4,42 g/cm³ a u žíhaného materiálu se minimální pevnost v tahu podle konkrétní specifikace pohybuje kolem 895 MPa.
To je důvod, proč se tato slitina používá v letectví, strojírenství nebo vysoce namáhaných dílech. U hrnků a lehkého nádobí ale není automaticky nutné používat stejnou slitinu jako na leteckou součást.
Na povrchu titanu se velmi rychle vytváří tenká pasivní vrstva oxidu, která kov chrání. Díky ní má titan výbornou odolnost vůči mořské vodě a mnoha chemickým prostředím.
„Nekoroduje“ je ale zbytečně absolutní tvrzení. I titan má prostředí, kde může trpět korozí nebo praskáním, zejména podle slitiny, teploty a chemie okolí. Pro hrnek na čaj je to akademický problém; pro chemickou technologii už ne.
Titan je v zemské kůře relativně běžný, ale výroba čistého kovu je energeticky a technologicky náročná. Tradiční Krollův proces pracuje s chloridem titaničitým a hořčíkem a kov se musí chránit před reakcí s kyslíkem a dusíkem při vysokých teplotách.
Drahé je také obrábění a zpracování. Výsledná cena tedy nevzniká proto, že by někdo titan těžil po gramech z měsíčního prachu.
Na vaření vody je titan výborný. Na pomalé smažení omáčky bez míchání už je hliník s rovnoměrnějším vedením tepla mnohem méně mstivý.
Titan není feromagnetický jako železo. V běžné praxi ho proto magnet nepřitahuje způsobem známým u oceli. Přesněji řečeno je titan slabě paramagnetický.
To je další příklad, proč je lepší psát „není feromagnetický“ než „magnet na něj vůbec nepůsobí“. Fyzika má ráda drobné poznámky pod čarou.
Ano, ale nejsou běžnou náhradou kvalitní nožířské oceli. Titanové slitiny jsou lehké a nekorodují snadno, ale u běžných čepelí mají jiné vlastnosti ostří a odolnosti proti opotřebení než kalené nožířské oceli.
Častější jsou titanové střenky, klipy, šrouby nebo jiné konstrukční části nože.
U nádobí většinou stačí voda, běžný prostředek a neabrazivní houbička. Duhové zbarvení po zahřátí je tenká oxidická vrstva a obvykle nejde o poškození.
Pokud výrobce povoluje myčku, můžete ji použít. U speciálních povrchových úprav nebo anodizovaných dílů se ale vždy řiďte konkrétním návodem.
Ne. Titan má hustotu kolem 4,5 g/cm³, hliník přibližně 2,7 g/cm³. Titan ale může nabídnout vyšší pevnost a odolnost.
Má mimořádně dobrou korozní odolnost díky pasivní oxidické vrstvě, ale není absolutně imunní vůči každému prostředí.
Ano, hlavně pro lehké nádobí a ohřev vody. Kvůli nízké tepelné vodivosti je potřeba při vaření hutných jídel víc míchat.
Není feromagnetický jako železo; je pouze slabě paramagnetický.
