Pochromování je elektrolytické nanášení kovového chromu na povrch jiného materiálu. Pod stejným českým slovem se ale schovávají dva dost odlišné cíle: dekorativní chromování pro vzhled a ochranu vícevrstvého systému a technické neboli tvrdé chromování pro funkční vlastnosti.
Dekorativní chromování používá chrom hlavně jako tenkou finální vrstvu vícevrstvého systému, často nad niklem. Výsledkem je typický vzhled a korozní ochrana celého systému.
Technické chromování má jinou prioritu. ISO 6158 popisuje elektrolytické kovové chromové povlaky pro engineering purposes a řeší mimo jiné tloušťku, tvrdost, přilnavost, pórovitost a povrchovou drsnost.
Pro zákazníka z toho plyne jednoduché pravidlo: „chromované“ neříká samo o sobě, jestli je povrch především hezký, nebo má plnit mechanickou funkci. Lesk je optická vlastnost. Odolnost proti opotřebení si žádá o něco víc papírování.
ISO uvádí mezi hlavními důvody použití technických chromových povlaků zvýšení odolnosti proti opotřebení a abrazi, omezení frettingu, snížení statického a kinetického tření, omezení zadírání, zvýšení korozní odolnosti a také obnovu podměrečných nebo opotřebených součástí.
V praxi se s chromovanými funkčními povrchy můžete setkat u strojních dílů, nástrojů i některých zbraňových součástí. Konkrétní použití ale závisí na konstrukci. Samotná přítomnost chromu není univerzální známka „vyšší třídy“ výrobku.
Technický chrom nemusí být dokonale homogenní zrcadlová slupka. ISO 6158 výslovně zmiňuje běžný chrom, mikroporézní, mikrotrhlinové, speciálně profilované a duplexní chromové povlaky.
Tyto struktury mohou být zvolené kvůli konkrétní funkci, například zadržení maziva, omezení zadírání nebo zlepšení korozního chování vícevrstvého systému. Mikrotrhlina tedy není automaticky výrobní katastrofa jen proto, že slovo „trhlina“ zní jako důvod pro reklamaci.
Chrom může korozní odolnost výrazně zlepšit, ale výsledek závisí na základním materiálu, podkladových vrstvách, tloušťce, struktuře povlaku a prostředí. Proto je nepřesné tvrdit, že pochromovaný díl je prostě „nekorodující“.
U dekorativních systémů navíc velkou část práce odvádí podkladová vrstva, typicky nikl. Chrom je součást systému, ne neviditelný silový štít.
V galvanice je potřeba rozlišovat chemickou formu chromu v lázni a výsledný kovový povlak. Některé tradiční chromovací procesy používají sloučeniny Cr(VI), které jsou kvůli zdravotním a environmentálním rizikům přísně regulované. V praxi se rozvíjejí také procesy založené na Cr(III) a další alternativní technologie.
Hotová vrstva kovového chromu ale není totéž jako chrom(VI) v pracovním elektrolytu. Podobný název ještě není stejná chemická forma. Chemie tím bohužel kazí život všem, kdo mají rádi jednoduché titulky.
Tvrdý chrom může dávat smysl na součástech vystavených tření, opotřebení nebo korozi. U některých hlavní se například používá chromovaný vývrt; jinde výrobce volí jinou povrchovou technologii.
Na samotné řezné hraně nože není tvrdý chrom automatická výhoda, protože ostří se opakovaně brousí a povlak na hraně by se tím narušoval nebo odstraňoval. Rozhoduje konstrukce konkrétního výrobku.
Řiďte se pokyny výrobce. U dekorativních vrstev se vyhněte zbytečně agresivním abrazivům, která mohou tenkou finální vrstvu poškodit. U technického chromu sledujte odlupování, výrazné důlky nebo jiné změny, které mohou znamenat poškození celého systému.
Ne. Vedle dekorativního chromování existuje technické neboli tvrdé chromování pro zvýšení odolnosti proti opotřebení, snížení tření, zvýšení korozní odolnosti nebo obnovu rozměru součásti.
ISO 6158:2018. ISO uvádí, že byla v roce 2024 znovu přezkoumána a potvrzena jako aktuální.
Ne. ISO 6158 počítá i s mikrotrhlinovými a mikroporézními strukturami; jejich použití závisí na požadované funkci povlaku.
Ne. Šestimocné sloučeniny chromu používané v některých galvanických procesech jsou jiná chemická forma než kovový chrom v hotovém povlaku. Rizika procesu proto nelze mechanicky zaměňovat s vlastnostmi výsledné kovové vrstvy.
Obsah byl vytvořen ve spolupráci s AI.
