Tetiva spojuje ramena luku a při výstřelu předává šípu část energie uložené v ohnutých ramenech. Je lehká, relativně levná a přitom zásadně ovlivňuje chod luku, rychlost šípu i bezpečnost celé sestavy. Univerzální tetiva pro „nějaký 68palcový luk“ ale neexistuje – rozhoduje konstrukce luku, materiál, délka i doporučení výrobce.
U jednodušších a tradičnějších luků se často používá polyester typu Dacron. Je pružnější a dává ramenům měkčí ráz. Moderní sportovní tetivy často využívají vysokopevnostní polyetylenová vlákna typu HMPE, známá například pod značkami Dyneema nebo Spectra.
Některé materiály kombinují HMPE s Vectranem, který omezuje plazivé prodlužování (anglicky creep), tedy pomalé prodlužování při dlouhodobém zatížení. Přesný materiál ale musí být kompatibilní s rameny a koncovkami konkrétního luku.
Počet pramenů závisí na materiálu vlákna, síle luku, požadovaném průměru tetivy a končíku šípu. Dvě tetivy se stejnými 16 prameny mohou mít úplně jinou pevnost i průměr, pokud jsou z jiného vlákna.
Výrobci materiálu i luků proto uvádějí vlastní doporučení. Cílem není nacpat tam co nejméně pramenů kvůli rychlosti. Příliš tenká tetiva může špatně sedět v končíku, být hlučnější nebo zbytečně zatěžovat jednotlivá vlákna.
U luků se často pracuje se systémem AMO délky. U reflexního luku bývá hotová tetiva přibližně o tři palce kratší než jmenovitá AMO délka, ale nejbezpečnější je řídit se přímo výrobcem nebo údajem na staré správně fungující tetivě.
Skutečná délka se navíc ladí počtem zákrutů. Zkrácením tetivy zákruty se mění výška založení, tedy vzdálenost mezi tetivou a referenčním bodem na středu luku.
Správná výška založení závisí na délce a konstrukci luku. Výrobci často uvádějí doporučené rozmezí v návodu nebo na technickém listu.
Příliš nízká nebo vysoká hodnota může zvýšit hluk, zhoršit chod nebo změnit chování šípu. Proto nemá smysl přenášet jedno číslo z 66palcového luku na úplně jinou sestavu jen proto, že obě mají tětivu a držadlo.
U reflexních luků je nejbezpečnější použít napínák na luk. Pomáhá zatížit obě ramena rovnoměrně a snižuje riziko zkroucení ramene.
Metody nasazování přes nohu nebo tělo mohou fungovat zkušeným střelcům u některých typů luků, ale výrobci moderních reflexů běžně doporučují napínák. Za pár stokorun je to levnější než nové rameno a výrazně méně dramatické.
Omotávka tetivy chrání namáhané části tetivy před oděrem. Středová omotávka zároveň vytváří správný průměr pro končík šípu a prostor pro zakládací body.
Končík má na tetivě držet bezpečně, ale nesmí ji svírat tak silně, že šíp po uvolnění luku zůstane viset jako vánoční ozdoba. Správné usazení závisí na průměru tetivy a typu končíku.
Pravidelně kontrolujte roztřepená vlákna, poškozenou omotávku a místa u oček. Vhodný vosk používejte na odkrytá vlákna podle doporučení výrobce; středovou omotávku se obvykle nemaže stejným způsobem.
Neexistuje univerzální pravidlo „vyměnit po 2 000 výstřelech“. Životnost ovlivňuje materiál, síla luku, počet výstřelů, skladování i mechanické poškození. Pokud jsou narušená nosná vlákna, tetiva patří ven bez ohledu na kalendář.
U kladkového luku pracuje tetiva spolu s kabely a vačkami. Jejich výměna nebo zásadní servis obvykle vyžaduje lis na kladkové luky a správný postup výrobce.
Kuše má vlastní rozměry, zatížení a omotávku tetivy. Tetivu z reflexního luku na ni opravdu nepřemluvíte, ani když bude mít velmi pozitivní přístup.
U mnoha reflexních luků podle AMO konvence přibližně ano, ale správnou délku vždy ověřte u konkrétního výrobce a modelu.
Záleží na materiálu, síle luku, končíku a doporučení výrobce. Samotné číslo bez typu vlákna nestačí.
Varováním jsou poškozená nosná vlákna, výrazné třepení, narušená očka nebo omotávka, která už nechrání namáhané místo.
Jen pokud je pro ni luk výrobcem nebo zkušeným odborníkem považován za vhodný. Některé starší koncovky ramen mohou tvrdší ráz snášet špatně.
