Kopí je dřevcová zbraň s hrotem na konci dlouhé násady, které se říká ratiště. Historicky sloužilo k lovu i boji. Některá provedení byla určena především k bodání, jiná také k vrhu. Neexistuje jedna správná délka, hmotnost ani podoba pro všechny kultury a období.
Hrot může být součástí samotného dřevěného ratiště nebo samostatným dílem. U kovových hlavic se setkáte například s tulejí, která obepíná konec násady, nebo s řapem zasazeným dovnitř. Samotný název způsobu uchycení ale nevypovídá o kvalitě konkrétního výrobku.
Některá lovecká kopí mají pod hrotem příčku. Na opačném konci může být ochranné kování, označované jako botka. Nejde o povinnou výbavu každého kopí a není důvod ji očekávat u všech historických replik.
Oštěpem se obvykle rozumí zbraň určená k vrhu, zatímco kopím v užším smyslu bodná zbraň držená v ruce. Historické názvosloví není vždy jednotné a některé konstrukce umožňovaly obojí. I muzejní katalogy proto někdy používají společné označení „oštěp nebo kopí“.
Halapartna spojuje bodný hrot s dalšími částmi, zejména sekerovitým ostřím a hákem. Patří stejně jako kopí mezi dřevcové zbraně.
Dřevěná kopí ze Schöningenu patří k mimořádně významným pravěkým nálezům. Ukazují, že bodná zbraň nemusí mít samostatný kovový hrot: její pracovní konec může tvořit přímo opracované dřevo.
Konkrétní představu o pozdější lovecké zbrani dává německé kopí z doby kolem roku 1600 ve sbírce Metropolitního muzea, evidované jako 14.25.323. Měří 210,5 cm a váží přibližně 4,44 kg. To jsou rozměry jednoho předmětu, nikoli doporučená specifikace každé repliky. Z jednoho muzejního kusu se univerzální velikostní tabulka neudělá.
Ne. Vhodnost závisí na konstrukci celé repliky, způsobu cvičení a pravidlech skupiny nebo akce. Samotná absence ostré špičky není záruka bezpečnosti.
Ne. Existují i historické dřevěné konstrukce s hrotem tvořeným samotným ratištěm. Kovový hrot je jen jedna z možností.
Obsah byl vytvořen ve spolupráci s AI.
