Hliník je lehký kov s chemickou značkou Al a atomovým číslem 13. V čistém stavu i ve slitinách se používá tam, kde je důležitá nízká hmotnost, dobrá zpracovatelnost, vodivost a odolnost proti povětrnostní korozi.
NIST uvádí pro hliník při pokojové teplotě hustotu přibližně 2,70 g/cm³ a tepelnou vodivost kolem 235 W/(m·K). Bod tání čistého hliníku je přibližně 660 °C.
Mechanické vlastnosti nelze shrnout jedním číslem. U komerčně čistého 1100-O uvádí NIST pro plech mez pevnosti zhruba 75–105 MPa, zatímco zpevněné a tepelně zpracované slitiny mohou být několikanásobně pevnější.
Aktuální systém Aluminum Association používá čtyřmístná označení tvářených slitin:
Řada 9xxx je v tomto systému nevyužitá.
O označuje žíhaný stav. T6 znamená rozpouštěcí tepelně zpracovaný a následně uměle stárnutý materiál. Dvě součásti ze stejné slitiny proto mohou mít podle temperu odlišnou pevnost.
Hliník netvoří železnou rez, ale korodovat může. Na vzduchu rychle vzniká tenká přilnavá vrstva oxidu hlinitého, která povrch pasivuje a zpomaluje další reakci.
Anodizace neboli eloxování elektrochemicky zvětšuje oxidovou vrstvu na povrchu hliníku. Aktuální ASTM B580-25 řeší anodické oxidové povlaky tam, kde je důležitý vzhled, odolnost proti oděru, elektrické vlastnosti a ochrana proti korozi.
Aluminum Association uvádí, že výroba sekundárního hliníku ze šrotu je přibližně o 95 % méně energeticky náročná než primární výroba. Původní údaj 95,5 % je zbytečně přesný.
Hliníkové slitiny se používají na lehké profily, rámy, tyče, nádoby, přezky, konstrukční díly a pouzdra. Konkrétní slitina se volí podle potřebné pevnosti, svařitelnosti, korozní odolnosti a výrobní technologie.
Přibližně 2,70 g/cm³ při pokojové teplotě.
Ne. Například 1100-O má u plechu podle NIST přibližně 75–105 MPa.
Temper po rozpouštěcím tepelném zpracování a umělém stárnutí.
Obsah byl vytvořen ve spolupráci s AI.
