Hardshell je nepromokavá svrchní vrstva určená především proti dešti, sněhu a větru. Jejím hlavním úkolem je oddělit uživatele od počasí; tepelnou izolaci obvykle řeší vrstvy pod ní.
Vnější textilie chrání konstrukci proti oděru a často nese DWR úpravu. Pod ní je membrána nebo jiná bariérová vrstva, která omezuje průnik kapalné vody a současně umožňuje transport vodní páry.
U hotového oděvu jsou kritická také místa švů, zipů a dalších prostupů. Proto se u nepromokavých konstrukcí používá podlepení nebo jiné utěsnění.
Hardshell prioritizuje ochranu proti srážkám, softshell komfort pohybu a prodyšnost. Není ale přesné tvrdit, že každý softshell pouze „odpuzuje vodu“ a nikdy nemá membránu. Existují i membránové softshelly s vysokou větruodolností a rozdílnou odolností proti vodě.
Rozdíl je proto lépe chápat jako konstrukční a uživatelský profil než jako jednoduché ano/ne u jedné vlastnosti.
Čísla popisují způsob, jakým je chráněná bariérová vrstva:
Neplatí, že 3L je automaticky „nejlepší“ pro každého. Je oblíbený u robustnějších technických bund, zatímco lehké 2,5L konstrukce dávají smysl tam, kde rozhoduje hmotnost a sbalitelnost.
ISO 811:2018 popisuje hydrostatickou tlakovou zkoušku odolnosti textilie proti průniku vody. ISO tuto edici v roce 2025 znovu potvrdila, takže zůstává aktuální i v roce 2026.
Výsledek lze uvádět jako tlak a obchodně se často přepočítává na milimetry vodního sloupce. Hodnotu ale nelze oddělit od zkušebních podmínek a konkrétního materiálu.
Odpor proti prostupu vodní páry se měří metodou sweating guarded-hotplate. Aktuální edice je ISO 11092:2026, která v květnu 2026 nahradila ISO 11092:2014.
Výsledkem může být hodnota Ret v m²·Pa/W. Nižší Ret obecně znamená menší odpor proti prostupu vodní páry, ale norma sama výslovně neurčuje univerzální hranici fyziologického komfortu pro všechny oděvy.
ISO 24232:2024 stanovuje požadavky a zkušební metody pro materiály a hotové ochranné oděvy proti srážkám, mlze a zemní vlhkosti.
Je to jiný typ dokumentu než ISO 811 nebo ISO 11092: ty popisují konkrétní měřicí metody, zatímco ISO 24232 řeší výkon ochranného oděvu jako celku.
DWR pomáhá lícové textilii nesmáčet se a rychleji odvádět vodu. Když zeslábne, bunda může na povrchu nasáknout a působit méně prodyšně, i když bariérová vrstva stále nepropouští vodu.
Proto je potřeba oddělovat vodoodpudivost líce od skutečné odolnosti laminátu proti průniku vody.
Sledujte konstrukci, určení oděvu, hmotnost, odolnost lícové tkaniny, řešení kapuce a ventilace, zpracování švů a skutečně zveřejněné laboratorní parametry konkrétního modelu.
Samotné číslo vodního sloupce nebo obecné označení „3L“ neříká vše o komfortu ani životnosti bundy.
Nepromokavá svrchní vrstva určená k ochraně proti srážkám a větru. Obvykle používá laminát nebo zátěr a utěsněné švy.
Hardshell prioritizuje ochranu proti srážkám. Softshell obvykle prioritizuje pružnost, komfort a prodyšnost a nemusí být plně nepromokavý.
Lícová textilie, bariérová vrstva a vnitřní ochranná textilie jsou spojeny do jednoho třívrstvého laminátu.
Odolnost textilie proti průniku vody lze měřit hydrostatickým tlakem podle ISO 811:2018. Výsledek je potřeba vztahovat ke konkrétní zkušební metodě.
Ne jako univerzální norma. Ret je výsledek měření odporu vodní páry; vhodná hodnota závisí na výrobku, použití a požadavcích konkrétní normy nebo výrobce.
Obsah byl vytvořen ve spolupráci s AI.
