Bivak je dočasné přenocování v terénu, které může být plánované i nouzové. Nemusí znamenat jediný konkrétní typ vybavení: někdo spí v bivakovacím pytli, jiný pod tarpem, pod převisem nebo v jednoduchém nouzovém přístřešku.
České slovo vychází z francouzského bivouac a historicky souvisí s vojenským tábořením a nočním ležením v poli. Později ho převzalo horolezectví, turistika a outdoor.
Dnes může označovat samotné přenocování i improvizované místo nebo prostředek, který k němu slouží.
Bivakovací pytel je ochranný obal kolem spacáku nebo spáče. Podle konstrukce chrání proti větru, vlhkosti, sněhu a dešti v různé míře.
Není správné definovat každý žďárák jako „vodotěsný GORE-TEX obal“. Na trhu jsou membránové i nemembránové modely a liší se prodyšností, voděodolností, střihem a ventilací.
Tarp je plachta s kotevními body, kterou lze napnout různými způsoby podle terénu a počasí. Rozměr 3 × 3 m je oblíbený, ale není univerzálním standardem.
Výhodou je nízká hmotnost a variabilita, nevýhodou otevřenější konstrukce a menší ochrana proti hmyzu, větru od země nebo odstřikující vodě.
Stan je samonosnější nebo konstrukčně vymezený uzavřený přístřešek. Bivak může být výrazně jednodušší a využívat okolní terén nebo jediný ochranný obal.
Proto nelze říct, že bivak je vždy lehčí nebo rychlejší než stan. Záleží na konkrétním vybavení a podmínkách.
Vyhněte se místům, kudy může při dešti téct voda, sníženinám s hromaděním studeného vzduchu a prostoru pod suchými nebo poškozenými větvemi.
Důležitá je také izolace od země. Spací pytel omezuje ztráty tepla, ale stlačená izolace pod tělem funguje podstatně hůř, takže zásadní roli má karimatka nebo jiná vhodná izolační vrstva.
Starší evropská EN 13537 byla nahrazena řadou EN ISO 23537. Aktuální EN ISO 23537-1:2022 řeší tepelné, hmotnostní a rozměrové požadavky na spacáky pro dospělé určené pro sport a volný čas s limitní teplotou −20 °C a vyšší.
Norma výslovně neplatí pro vojenské spacáky a vybavení pro extrémní klimatické expedice. Není proto správné přenášet její údaje automaticky na každý armádní spací systém.
Comfort označuje dolní hranici komfortního rozsahu pro uživatele v uvolněné poloze. Limit je dolní hranice, kde je uživatel ve stočené poloze na prahu pocitu chladu.
Extreme je velmi nízká teplota, při které už může hrozit poškození zdraví podchlazením; norma ji označuje jako bod nebezpečí. Maximum je horní hranice komfortního rozsahu.
Univerzální pravidlo „vyber vždy o 5 °C teplejší spacák“ není součástí normy. Reálný tepelný komfort ovlivňuje člověk, karimatka, oblečení, vlhkost, vítr i únava.
Dočasné přenocování v terénu, plánované nebo nouzové, obvykle s minimálním přístřeškem.
Ne. Konstrukce se liší od jednoduchých větruodolných obalů po nepromokavé a prodyšné membránové modely.
Ne jako aktuální referenční norma. Nahradila ji EN ISO 23537-1:2022.
Je to riziková hodnota, při které už může hrozit poškození zdraví podchlazením. Není to doporučená teplota pro běžné spaní.
Obsah byl vytvořen ve spolupráci s AI.
