Balistika je obor, který zkoumá pohyb střely a síly, které na ni působí od okamžiku výstřelu až po kontakt s cílem. Neřeší jen trajektorii ve vzduchu. Patří sem i dění v hlavni, chování plynů u ústí a účinek střely po zásahu.
| Obor | Co řeší |
|---|---|
| Vnitřní balistika | děje v nábojové komoře a hlavni od iniciace náboje po opuštění ústí |
| Přechodová balistika | krátkou oblast kolem ústí, kde střelu ještě ovlivňují unikající plyny |
| Vnější balistika | let střely vzduchem, odpor, gravitaci, vítr a ztrátu rychlosti |
| Terminální balistika | chování střely a cíle při zásahu |
Po iniciaci náboje vznikají plyny, jejichž tlak urychluje střelu hlavní. Průběh tlaku není konstantní a jeho bezpečné limity se liší podle konkrétního náboje a zkušebního systému.
V Evropě se u civilních zbraní a střeliva setkáte hlavně s pravidly C.I.P., která stanovují rozměry nábojů, komor a zkušební tlaky. Proto je lepší pracovat s oficiální tabulkou konkrétní ráže než s číslem opsaným z diskuse, kde měl někdo „stejný náboj, jen trochu jiný“.
Po opuštění hlavně začnou dominovat gravitace a odpor vzduchu. Do výsledné dráhy vstupuje rychlost, tvar a hmotnost střely, hustota vzduchu, vítr a orientace střely během letu.
Proto se vnější balistika neomezuje na jednoduché „střela padá“. Padá vždy, jen současně letí dopředu a odpor vzduchu ji postupně zpomaluje. Kolik a jak rychle, to už je přesně ta část, kvůli které existují balistické kalkulátory a lidé, kteří si dobrovolně čtou tabulky atmosférického tlaku.
Balistický koeficient vyjadřuje, jak dobře si střela při letu vede proti odporu vzduchu vzhledem k použitému referenčnímu modelu. Vyšší hodnota obecně znamená, že střela ztrácí rychlost pomaleji.
Často se setkáte s modely G1 a G7. Nejsou vzájemně zaměnitelné. G1 vychází z jiného referenčního tvaru než G7, který bývá vhodnější pro moderní protáhlé střely s boat-tail konstrukcí. Číslo bez informace o modelu je proto trochu jako údaj „rychlost 100“ bez jednotky. Něco říká, ale ne dost.
Kinetická energie se počítá podle vztahu E = ½mv². Rychlost je ve vzorci na druhou, takže její změna má na energii výrazný vliv. Zároveň ale samotná energie nepopisuje všechno, co se stane při zásahu.
Konkrétní úsťová rychlost navíc není pevná vlastnost ráže. Mění ji laborace, typ střely, teplota i délka hlavně. Proto jsou marketingové tabulky užitečné jako orientace, ne jako fyzikální rodný list každého náboje.
Terminální balistika sleduje interakci střely s cílem. U ochranných prostředků je důležitá hlavně proto, že balistická ochrana se neposuzuje podle dojmu nebo tloušťky materiálu, ale podle konkrétní zkušební metodiky.
U osobní balistické ochrany se často setkáte s americkou normou NIJ 0101.07. Ta nahradila starší generaci 0101.06 a pracuje s novými úrovněmi ochrany a zkušebními postupy. Proto není dobré automaticky míchat staré označení „IIIA“ s novým názvoslovím bez kontextu.
Obor zkoumající pohyb střely a související fyzikální děje od výstřelu až po zásah cíle.
Vnitřní, přechodová, vnější a terminální balistika.
Popisuje schopnost střely překonávat odpor vzduchu vzhledem k určitému referenčnímu modelu, například G1 nebo G7.
Starší označení IIIA patří k dřívějším generacím normy. Aktuální NIJ 0101.07 používá nové názvosloví, proto je vždy potřeba uvést konkrétní normu.
