.357 Magnum je výkonný revolverový náboj vyvinutý z rodiny .38 Special a komerčně uvedený v roce 1935. Jeho delší nábojnice mimo jiné brání zasunutí silnějšího náboje do komory určené pouze pro .38 Special.
Vývoj probíhal na začátku 30. let ve spolupráci střelců, Smith & Wesson a výrobců střeliva. Smith & Wesson spojuje uvedení nové ráže a revolveru .357 Magnum s rokem 1935.
Rok 1934 se objevuje v souvislosti s vývojem a přípravou konstrukce, ale pro komerční uvedení je přesnější rok 1935.
SAAMI uvádí maximální délku nábojnice .357 Magnum 1,290 palce, tedy 32,77 mm. Maximální průměrný tlak je 35 000 psi.
Rychlost není jedna pevná hodnota celé ráže. SAAMI eviduje více laborací a výsledky výrazně ovlivňuje hmotnost střely i délka hlavně.
.38 Special má podle SAAMI kratší nábojnici, přibližně 29,34 mm. Proto se vejde do delší komory revolveru .357 Magnum.
Smith & Wesson i další výrobci běžně uvádějí, že jejich revolvery .357 Magnum mohou používat tovární .38 Special. Vždy ale rozhoduje návod konkrétní zbraně.
.357 Magnum je delší a pracuje s výrazně vyšším tlakem než .38 Special. Delší nábojnice současně funguje jako mechanická překážka proti vložení .357 Magnum do kratší komory určené pouze pro .38 Special.
Typický krátký opakovací revolver se středovým zápalem spadá podle zákona č. 90/2024 Sb. do kategorie R3. Kategorie se ale určuje podle konstrukce konkrétní zbraně, nikoli jen podle ráže.
Běžné střelivo s jednotnou střelou spadá do S3, pokud není zařazené přísněji. U krátkých palných zbraní je střelivo s řízeně deformující nebo fragmentující střelou určenou ke zvýšení ranivého účinku zařazené do S2.
Vývoj probíhal v první polovině 30. let a Smith & Wesson jej uvedl na trh v roce 1935.
SAAMI uvádí maximální průměrný tlak 35 000 psi.
U zbraní, jejichž výrobce to uvádí, ano; je to běžná kombinace. Vždy se řiďte návodem konkrétní zbraně.
Ne. .357 Magnum je delší a pracuje s výrazně vyšším tlakem.
Obsah byl vytvořen ve spolupráci s AI.
